Slídění zdar!
Milí rodičové, děkuji za ohlasy, které se ke mně dostávají s lehkým zpožděním, prosím proto o strpení. Vidím, že vás luštění pohltilo natolik, že zapomínáte na vzkazy svým ratolestem.
Řešení první záhady:
Princezna sedící vlevo není Anežka, neboť by lhala. Kdyby pravdomluvná Anežka seděla uprostřed, musela by odpovědět „Anežka“, znamená to, že Anežka je princezna sedící vpravo. A můžeme určit více. Princezna sedící uprostřed nemůže být Berta, protože Anežka řekla, že se jmenuje Cecilie. Princezny tedy seděly v tomto pořadí: Berta, Cecilie, Anežka.
Jste to ale bystré hlavy, to jsem nepředpokládal. Jsem rád, že ani tak zapeklitá záhada, jako jsou rajtky Haliny Pawlovské, vás nezaskočila a vyloudila úsměv na rtech. Mě smích přešel.
Na koláče v pažních jamkách už jsem si zvykl a neřeším je (nejen ty svoje). Když je nejhůř, zavlažím se.
Záhada třetí:
Manžel jede s manželkou k moři. Manželka tam utone. Jakmile se manžel vrátí, policie jej zatkne pro vraždu manželky. Aby jej komisař usvědčil, stačil mu jediný telefonát. Jaký nebo kam?
Co se týká zde přítomných detektivů, tentokrát přišla řada na Carterovy žluťásky. Tento tým má veliký intelektuální potenciál, kterým dokáže ubít i fyzicky velmi zdatné jedince. Na mě si však nepřijdou, jsem totiž výjimečný. Pálí mi to. Pokřik mají tito detektivové velice originální, vybrali si těžký operní počin i přes to, že o hudebním sluchu nemůže být ani řeč J. Tato inteligentní uzavřená skupina má know-how na všechno. Zjistil jsem, že jsou velmi zazobaní a vlastní soukromou síť prodejen Carterfur, kde s oblibou nakupují carterd´or. Pak se hodí do carternegližé a vyčistí si zuby carteráčkem. Víc jsem nebyl schopen pojmout, jelikož mi vše splývá do jednoho carterguláše.
Trusjok pořád nikde. Raději se věnuji zdejším záhadám, které se tady na mně sypou ze všech stran a na které já mám prostě čuch. Jsem totiž Slídil, důvěrně Karotka Rudykopalsson, a pálí mi to. Jsem prostě výjimečný.
Při pravidelném ranním slídění jsem natrefil na bombastickou pozorovatelnu, kde mě nikdo nevyslídí a mám z ní rozhled na celý tábor. Abych vám ji přiblížil – nachází se v lesíku, stojí nad hlubokou dírou, ze které se linou vůně mi nelibé, a na dveřích je pro jakýs takýs přívod vzduchu vyřezbené serduško. Původně asi sloužila zamilovaným párům jako randkovací místo. Každopádně teď jsem ji zabral jako svoji základnu a pozorovatelnu, ze které mám výborný výhled na veškeré dění. Jedinou nevýhodou, jak jsem se již zmínil, je plazivá vůně trouchnivějících šišek a taky to, že z ní nechtěně mívám lehce přepudrovanou dupku v momentě, když do mé pozorovatelny z nenadání začnou házet hlínu.
Skrytý poklad vrtá v hlavě všem. Vzhledem k indiciím MĚSTO a PETR se detektivové chtěli cestou necestou dostat do města, a Petr si zuby nehty chránil svůj brloh, nicméně někteří mu tam i přes to vpálili a obrátili vzhůru nohama.
Další indicie je MĚSÍC, a tak jsme si užili bezesnou noc, jelikož dosavadní indicie napovídají, že by se detektivové měli vydat do města s Petrem za svitu měsíce. Některým to zapaluje, ale zatím to netuší, jiným to nezapaluje a ví to moc dobře J.
Následující indicie je JEZÍRKO, a tak při plánovaném výletu do jeskyní předpokládám, že si detektivové s sebou nabalí plavečky, ručníky a budou čmuchat okolo jezírek u cesty (doufám, že se vrátí ve stejném počtu).
Taky tady fičí ve velkém hra na zloděje, kdy se každý den určí někdo, kdo musí nepozorovaně ukrást pestrobarevného fešáka (jméno vypátrám) a ostatní detektivové se snaží vystopovat a vyslídit zloděje. Zatím se jim daří výborně, čmuchají jak stopovací psi a hlásí každou podezřelou nohu, za což jim naskakují denáry do truhliček. Pro mě to je však nečekaná komplikace, neboť je pro mě čím dál tím složitější být nezpozorován a musím vymýšlet stále nové maskovací manévry, jelikož ze své pozorovatelny dobře vidím, ale špatně slyším a pro správného agenta je dobré mít uši všude.
Aby vaše ratolesti nepřišly o komfort, který znají z domova, byl otevřen bufet U Růžového pantera. Je vidět, že jste je řádně zásobili dostatečným kapesným, nepočítejte však, že vám něco přivezou zpět. Je poznat, že mají obchodního ducha, neboť je nezlákala nabídka místních maloobchodů a po výletě všichni vyžadovali otevření bufetu. Při pohledu na děti nacpávající se cukrovou vatou, zmocnil se mě Pavlovův reflex, ale musel jsem odolat, páč bych byl odhalen. Jsem nejen výjimečný, ale také velmi silný.
Nebudete mi věřit, ale také jsem stihl odhalit, že minule zmiňovaný drobný savec je morče, a Nutelka mu říkají proto, že je hnědý – jak neoriginální. Proč mu neříkají například Kofolka nebo Ruměnka – no nezní to lépe?
Po přenádherném odpoledním meteleskum bleskum se krásně vyčistil vzduch a jako bonus sušíme spacáčky nad plotnou. (Konečně zatopili, páč se nějak ochladilo a kosíme při 18°C).
Co neuniklo mému bystrému uchu:
- Já si nechci mýt zuby, to není pivná voda!
- Kdo sie zaś škrobie kaj?
- Cruchotová! Přebalíme národního?
- Holky tam žádné nebyly. Hořel jenom Wladek.
- Už se vaří rýže na vodu?
Jsem výjimečný. Pálí mi to.
Váš Karotka Rudykopalsson
alias Slídil
